Pouzdro na nůž

Indiáni před příchodem prvních obchodníků používali nože s pazourkovou čepelí (převážně) nebo nože kostěné. Kov, zejména pak železo, zpracovávat neuměli. Po příchodu bílých obchodníků však začali směňovat kdeco, především kožešiny, aby získali kovové nože, sekerky, kotlíky apod. Nože to bývaly většinou kuchyňské a na východě se vyskytovaly tzv. bobří ocasy. Běloši to prodávali jako čepele na kopí, ale mnozí indiáni si k tomu vyřezali střenku ze dřeva, kosti nebo parohu a nůž byl na světě. Co se týče čepele nože, rozhodně se nepodobala té dnešní leskle, stříbrné. Tehdejší čepele byly z tzv. uhlíkaté oceli a byly takové matné jakoby šedivé a mírně zrezlé. Dnes se dají sehnat na indiánských burzách nebo možná nějaký získáte po prarodičích.

A nyní k vlastnímu pouzdru. Rozlišujeme několik typů pouzder podle zavěšení, tvaru (a pro nadšence i podle způsobu vyšití korálky nebo ursoními ostny). Nejprve popíšu vlastní výrobu pouzdra (bude se to týkat klasického tvaru) a pak se zmíním o různých typech zavěšení a způsobu vyšívání) Korpus byl tvořen surovou bizoní kůží a prý se vyjímečně vyskytla i pouzdra z kůže vrchní části vojenských jezdeckých holínek. Pro naše potřeby je docela vyhovující surová hovězina tak akorát silná, aby dobře držela tvar, ale aby se dala ohnout. Vyřízneme si tedy tvar pouzdra (je to vlastně jakoby „tvar erbu“), šídlem ho po stranách naděrujeme a poté přeložíme napůl a sešijeme šlachou (buď pravou, nebo postačí i umělá). Velmi praktické je do švu mezi přeloženou surovou kůži vložit ještě proužek třeba i vyčiněné kůře a poté prošít každý steh tou kůží, aby se sešití nemohlo proříznout nožem. Nyní máme korpus hotov. Pokud neuvažujete o zdobení korálky nebo ostny, vězte, že pouzdra bývala někdy i malovaná – kresba se provedla přímo na korpus. Dále budu rozebírat typy pouzder dle zavěšení.

Uvedu alespoň základní a nejběžnější typy. Pouzdro mohlo být zavěšeno na řemínku, skrz který se provlékl pásek, nebo se pásek provlékl přímo otvorem v korpusu pouzdra. Otvor míval nejčastěji trojúhelníkovitý tvar. Dále mohlo mít jen takový „zub“, za který se zaháklo za opasek. Pouzdro mohlo být zavěšeno i na krku nebo přes rameno jako taška.

Co se týče vyšívání korálky, plocha pouzdra bývala rozdělena často na dvě části: na horní obdélníkový panel, který býval vyšit líným stehem a dolní části, která mohla být vyšita několika způsoby: zakřivený okraj pouzdra byl obšit několika (1-3) řadami řadového stehu, nebo byla tímto stahem olemována po celém obvodu a nebo byla vyšita celá plocha. Celá plocha mohla být vyšita ve svislých pruzích, olemováním podle křivého okraje + svislé pruhy a ještě jinými kombinacemi. Nelze si myslet, že se dodržovala nějaká striktní pravidla rozvržení plochy pouzdra, často se vyskytují i pouzdra nezařaditelná do tohoto systému (např.je porušeno rozdělení na panel a zbytek).

Pouzdro je dále možné ozdobit mosaznými cvoky (časté u pouzder, která mají otvor na opasek) nebo plechovými kornoutky. Ty se vyskytovaly na rozhraní výšivky na panelu a zbytku nebo na „ocásku“ pouzdra, který býval často omotán korálky. Do kornoutů můžete připevnit i obarvená peříčka nebo koňské žíně (bylo to dost časté). Zde můžete nalézt nějakou inspiraci, jak by mohlo vaše pouzdro vypadat.
(Čerpal jsem i z www.indiani.cz)
zpět