Stručná historie Lakotů v datech

Na začátek je dobré předeslat, že Lakotové nedrželi vždy jako národ při sobě. To se nejvíce projevilo ve víru událostí v 19. století, nejslavnější a zároveň nejtragičtější éře prérijních kmenů. Jejich organizace se spíše rozdrobila na úroveň jednotlivých skupin (viz článek Původ Lakotů). Tím mám na mysli, že každá skupina prováděla odvety na příkoří na nich spáchaných samostatně, popřípadě se sjednotilo několik skupin pod velením nějakého výrazného vůdce. Nikdy se však nezmohli na jednotný odpor, protože každá skupina upřednostňovala své zájmy. Tato nejednotnost byla příčinou pomalé, ale zcela neodvratné porážky Lakotů a všech prérijních kmenů obecně; nedokázali se spojit v jednotnou sílu, jejich obranná činnost se soustřeďovala v rukou několika mocných vůdců, kteří ale zástávali často protichůdné názory, čímž ještě více rozdrobily jednotu kmene. Z tohoto hlediska se mi zdá dobré vnímat dějiny Lakotů v 19. století z hlediska jednotlivých skupin, respektive vůdců a jejich přívrženců. V 19. století se tahoví výrazní vůdci projevili dva: Sedící Býk (Tatanka Yotanka, Sitting Bull) a Rudý Oblak (Red Cloud, někdy též Rudý Mrak) Tyto dvě osobnosti se ve svých názorech výrazně lišily a od toho se také vyvíjeli další události. Proto se budu snažit sledovat paralelně akce dvou nejvýznamnějších skupin Lakotů: Hunkpapů pod vedením Sedícího Býka, ke kterým se přidávali i některé rody ze skupin Sans Arcs a dalších Oglalů pod vedením Rudého Oblaka, ke kterým se rovněž nepravidelně přidávaly některé jiné skupiny. 1690 - 1825 – postupný přesun z dnešní Minnesoty za řeku Missouri.

1848- konec války s Mexikem a Spojené Státy získávají západní část dnešních USA. Indiánské území je teď obklopeno ůzemím Američanů a je o ně velký zájem (=příliv přistěhovalců)

1851 – první smlouva z pevnosti Laramie. Byli povoláni významní náčelníci (mezi nimi i Sedící Býk) a představitelé USA jim stanovili následující požadavky: Lakotové ustanou ve výbojných válkách, které ohrožovaly bílé přistěhovalce a povolí budování stezek přes své území. Za to budou dostávat roční příjem 15000 dolarů po dobu 15 let. Podmínky ani na jedné straně nebyly více méně dodrženy.

1854-První ozbrojený střet u Fort Laramie zaviněný falešným obviněním. Skupina Bruléů, tábořících v blízkosti pevnosti, byla napadena jednotkou z Fort Laramie pod vedením plukovníka Grattana. Bruléové se záhy zmohli k obraně a pod vedením Vítězného Medvěda Grattanovu jednotku zmasakrovali do posledního muže. Tato událost se často nazývá Grattanův masakr.

1855 – masakr v Jasanovém údolí (Ash Hollow). Jednotky generála Harneye napadají jednu z bruléských skupin a decimují ji. Odveta za Grattanův masakr. podobně gen. Sully decimuje vesnici bruléů Malého Hroma (přívrženci Sedícího Býka) u Blue Water Creeku.

1856- Generál Sully nebaží po tom, aby vyhladil indiány z povrchu země a svolává jednání do Fort Pierre (1.-5. 3. 1856) a žádá, aby byl navrácen majetek naloupený bělochům a aby byli necháni na pokoji. (jednání se opět účastnil Sedící Býk)

Toto dobou se začíná rozmáhat stavba pevností na severním toku Missouri. Ty se stávájí trnem v oku Sedícímu Býku a snaží se je zničit. To se stává náplní jeho válek v příštích deseti letech:

1860-Snaha zničit nově vzniklou Fort Union

1863-Sedící Býk podporuje Dakoty z Minnesoty, kteří jsou v důsledku objevení zlata vytlačováni za Missouri.Byly svedeny pro indiány tři neúspěšné bitvy u Big Mound, Dead Buffalo Lake a Stona Lake

1864- Sjednocení Hunkpapové a Dakotové z Minnesoty jsou na hlavu poraženi gen. Sullym u Killdeer Mountain Zároveň Oglalové pod vedení m Rudého Oblaka dobývají a ničí Julesburg na řece Platte

1865- Sedící Býk útočí na Fort Rice v Severní Dakotě, ale pak jsou uzavřeny podobné smlouvy, jako ve Fort Laramie roku 1851.

1866 -1868 – Tato léta jsou známa jako Války Rudého Oblaka. Dá se však říci, že oba vůdcové bojovali ve své oblasti stejně urputně, Rudý Oblak však s větší múspěchem. Sedící Býk se snaží vyhnat bělochy ze severního toku Missoury a Rudý Oblak se snaží zabránit budování tzv. Bozemanovy stezky (Bozeman Trail), která znamenala příliv nových přistěhovalců.

21.12.1866- Rudý Oblak se svými Oglaly díky léčce, kterou vymyslel Šílený Kůň (Crazy Horse) decimují posádku Fort Phil Kearny pod velením plukovníka Fettermana. Tato událost vešla do dějin jako tzv. Fettermanův masakr.

23.12.1866- Sedící Býk zuřivě, ale marně, útočí na Fort Bufford ve snaze srovnat se zemí

1867-1868- Sedící Býk se snaží uzavřít mír. Ve Fort Rice 2.7.1868 jsou definovány rezervace pro Lakoty. Za Hunkpapy tuto smlouvu podepsal Žluč (Pizi), ale Sedící Býk s ní absolutně nesouhlasí.

1868 – pověstná smlouva z pevnosti Laramie byla politickým vyústěním války Rudého oblaka. Jejím nejdůležitějším bodem je ustanovení tzv. Velké sújské rezervace (Great Sioux Reservation), která se měla rozkládat na území celé dnešní Jižní Dakoty. Vláda USA také ve smlouvě slibuje, že žádní běloši nikdy do rezervace nevstoupí bez svolení jejích obyvatel a že eventuální další prodej jakékoliv její části musí potvrdit alespoň tříčtvrteční většina veškeré dospělé mužské sújské populace.

1869- Rozdělení Lakotů na ty, kteří pod vlivem Rudého Oblaka odchází do rezervace ve snaze přežít a přizpůsobit se novému stylu života a na ty, ktaří pod vlivem Sedícího Býka neodchází přes výslovný rozkaz do rezervací a snaží se zachovat si původní způsob života (mezikmenové války, lov, ..) a své území.

1870-Sedící Býk naposledy útočí napevnosti v oblasti horního toku Missouri, konkrétně na Fort Buford.

1876 – opětovné porušování smlouvy z roku 1868 a objevení zlata v Černých horách vede k další válce – válce o posvátné Černé hory. Válka vrcholí 17. června bitvou u řeky Růžového poupěte (Rosebud River) a 25. června bitvou na Malém velkém rohu (Little Big Horn River), kde je zdecimována pověstná Sedmá kavalerie pod velením generála G. A. Custera do posledního muže válečníky pod velením Sedícího Býka.

V této době jsou všichni ostatní Lakotové umístěni v rezervacích. V letech 1877-1889 se Sedící Býk a jeho přívrženci, kterých valem ubývalo v důsledku pronásledování armádou, uchýlili do Kanady a občas pronikli do Spojených Států

1889 – nová smlouva, na jejímž základě se pro bělochy otevřela k osídlení značná část Velké sújské rezervace – celé dnešní jihodakotské okresy Perkins a Harding a části okresů Meade a Butte. Smlouva vstoupila v platnost, ačkoliv se vládním vyjednávačům nepodařilo potřebných 75% podpisů získat.

29.12.1890 – krvavou tečkou za smutnými dějinami lakotského národa se 29. prosince stává masakr u Zraněného kolena (Čankpe Opi Wakpala, Wounded Knee Creek).

(čerpal jsem z knihy Kopí a štít (autor Robert M. Utley) a www.indiancorral.cz)

zpět

"Co je kmeni platný muž, který večer neví, co ráno slíbil."
(šavanské přísloví)

Webdesign : Akicita